Časovka bolí
Když jste se v neděli ráno probudili a podívali z okna, určitě se vám z postele nechtělo, venku pršelo, v lepším případě jen mrholilo. Počasí jako na jarní klasice Milán – San Remo. V té televizi nám při sledování nejlepších cyklistů světa zima a déšť přeci jen tolik nevadí. Podobné pocity však prožívali jistě i závodnice a závodníci, kteří se postavili v neděli, v tomto deštivém a studeném počasí, na start tradičně prvního závodu Dobrušského poháru časovky v Pulicích.
Trať doznala oproti předchozím rokům drobných změn, tou nejzásadnější bylo přesunutí startu k Pulické hospodě, aby to měl Vašek Mervart blíž domů… Od Pulické hospody pak trasa vedla přes Pohoří a Bohuslavice a konečná byla u hřbitova za Pulicemi, celkem měl okruh 10 km. Favoritem závodu byl Martin Katera, který potvrdil svou roli a trať prolétl za 14 minut 44 vteřin. Po dojetí s bolestivou grimasou ve tváři glosoval trať slovy „ten konec strašně bolí“. Z tváří dalších dokončivších závodníků bylo možné vyčíst, že bolel všechny.
Honza Hoder
