Je šest ráno a posádka složená čistě z členů líhně východočeských cyklo talentů se vydává ve složení řidič Petr Sobotka, závozník a otírač čelního skla Olda Hofman, informační centrum a příležitostní zpěvák Tomáš Kodydek , bělohradský kaskadér Jirka Veselý a tajemník sedící v kufru Žíďa, vyráží na sever za „největší cyklistickou událostí roku“. Původně měl být ještě na palubě Černoch, který však, jak jsme již v Libřicích pochopili, nutnost návštěvy v zaměstnání pouze předstíral a své auto nám zapůjčil zištně. Absence větráku společně s naplněním vozidla a venkovní teplotou byla kritická. Mastná a stále mlžící se okna s rozbřeskem přecházíme, topení nahrazujeme fyzickým kontaktem a posledními kusy cyklistické výstroje.
Olda musí předčasně vytáhnout svoji novou rukavici, kterou šetřil na tak významný závod, ale která je teď zásadní pro dojezd do startovní lokality.
Dále cesta do Josefova dolu jen v bodech:
40 km Sadová – Kody v vzpomíná na staré disko časy
66 km Úlibice – Kody nám pádně připomíná, že odsud pochází jeho babička
87 km Újezd pod Troskami – Kody vzpomíná na dědu Bernarda, který se jmenuje stejně jako humpolecký pivovar
114 km benzinka Železný brod – Kody vysvětluje slečně jedoucí s přítelem na závod, že když je z Kolína a on má tetu v Poděbradech, tak mají spoustu věcí společných
130 km Tanvald – nenecháme si stejně jako vloni ujít projížďku po Tanvaldském sídlišti, které má co nabídnout, kupříkladu sjezdovku mezi paneláky
150 km Josefův důl
Jsme na místě, nervozita dosahuje nejvyšší hranice, a proto vyrážíme na prezentaci. Zde omylem obdržím dvě trička velikosti XL a dva bidony s logem naší vaší televize, holt ne vždy taková náhoda potěší. Převlečení probíhá v klidném tempu, jelikož nás venkovních deset stupňů po cestě netopícím autem příjemně hřeje. Nebyli bychom to my, kdybychom těsně před závodem, strachy z chybějícího individuálního úspěchu opět nepřetáhli na hostování Romana Palgutu. Věříme, že úspěch a sláva v mediích je zaručena, umocněno tím, že Roman volí speciál vyšperkovaný přímo pro tuto událost.
Je tu start. Druhá vlna je naše. Poslední vteřiny. Tep 180. Zařazená velká pila. Jenže psychika to nevydrží a my odkládáme start, projíždí třetí vlna, čtvrtá vlna a až ta pátá je naše. Pravdou je, že v páté vlně jede Roman a my ho chceme vyvést v háku, tak abychom dosáhli svého. Jenže tuhou a lehce se proplétající skládačku, nezastoupí karbony, titany ani hliníci, proto se nám hostující Roman ztrácí v nedohlednu. Chmury z nevyužití dlouho připravované týmové strategie, přesně šité pro hostujícího jezdce, zachraňuje Kody. Na pátém kilometru se začne kočkovat se slečnou. Nevolí však optimální místo a proto po prvním kontaktu společně v saltech končí pod dva a půl metru vysokým mostem v potoce plném balvanů. Slečna i přes pád po hlavě zázrakem vyvázne jen s ošklivě obraženou nohou a trvá na pokračování v závodě. Horská bystřina je však nesmlouvavá a ona je promáčená na kost. Gentlemansky ji nabízím v jedné ruce svou bundu a v ruce druhé přestupní lístek pro tento závod. Kdeže jedno hostování, hned dvě najednou. Naše naděje na individuální úspěch vzrůstají s šancí v pro nás nezvyklé kategorii žen.
Závod dále také pouze v bodech: 5 km – moc ambiciózních závodníků ve všech směrech, 15 km – 10 stupňů celsia, 25 km – 9 stupňů celsia … stále moc ambiciózních závodníků, 30 km – mrholení, 35 km – výživný déšť, 40km – 7 stupňů celsia … lije, 45km – 6 stupňů celsia … mrholení, 55km – prohřátí se netěšíme do 3 stupňů celsia v autě, 60 km – … Tep je opět na maximálce, davy jásají, ambiciózní závodníci jsou stále zde. Nevěříme vlastním očím, ale všichni dosahujeme svých nejlepších umístění na tom to převelice prestižním mítinku.
Pro zástupce sdělovacích prostředků uvádíme naše umístění:
1201. Roman Palguta
1203. Petr Sobotka
1204. Miloš Židík
1434. Tomáš Kodydek
1484. Olda Hofman
1789. Jirka Veselý
Za cílovou páskou již přicházejí ty nejšťastnější okamžiky. Suché oblečení pro všechny. Kody našel volnou toitoiku. Já měl dva lístky na jídlo znamenající guláš navíc, o který jsem se bratrsky podělil s Jirkou. Olda sehnal velmi levně dvě kila banánů. Všichni jsme si nakoupili v akční ceně čokolády. Jirka si koupil mikinu Eleven za dvě kila, já si koupil mikinu Eleven za dvě kila a Péťa si koupil mikinu Eleven za kilo.
Uneseni těmito pozemskými požitky jsme vyrazili naším pojízdným poláriem zpátky k domovu. Návrat proběhl bez větších komplikací. Olda už neutíral okno, jelikož jsme mohli díky nakoupenému oblečení více větrat. Za to Olda zaseknul CD přehrávač, když se nám snažil dokázat, že se tam dva disky musí přece vejít. Situaci opět zachránil Kody, který mezi prosbami o zastavení u každého infocentra kvůli nákupu turistické známky, bez meškání začal recitovat a posléze zpívat úryvky od místních kapel svého mládí, za zmínku určitě stojí Balada o Napalm death. Ve zdraví jsem se tak vrátili domů a úspěšně zakončili tuto pestrou sobotu i celou sezónu.
S pozdravem, zážitky si nekoupíš, členové výpravy.
