Pár slov na úvod pro vás, co jste na silnici již Honzu nezastihli.
Již 10 let má 1. závod Dobrušského poháru název Memoriál Jana Lamicha
a vítěz přebírá pohár, který věnuje Honzova maminka.
Před necelým měsícem 13. 7. 2012 to bylo přesně 10 let, kdy
díky následkům těžkého zranění, které si způsobil riskantní jízdou ve sjezdu při 140Km dlouhé královské etapě DP, svůj poslední závod o život Honza prohrál.
Přijměte následující řádky jako memento i jako připomínku faktu, že vítězem je každý, kdo projede cílem.
…
Martin
…s Honzou Lamichem jsem se seznámil v roce 1998. Tehdy jsme s pár kamarády trénovali juniory v SKP, který vedl pan Picek. Ten byl vděčný za pomoc s hlídáním mladých, a také za hecování kluků. Každé úterý jsme jezdili k Lejšovce trénovat spurty a časovku, ve středu byly na programu kopce. Oblíbená trasa vedla přes Neděliště, Hořice, Miletín a Dvůr Králové. Honza se ukázal jako velký dříč a pravidelně ve středu držel pomyslnou taktovku nad tempem v kopcích. Přitom byl velmi tichý a skromný. Nejčastěji jezdil v úniku a ani balík juniorů doprovázený dospělými rozjížděči nebyl schopen Honzu dojet. Pamatuji si, jak se mi jednou podařilo Honzovi stačit a v úniku jsme jeli spolu. Měl jsem z toho velkou radost.
Honza měl licenci ČSC a jezdil po svazových závodech. Já jej vídal pouze při tréninku a závodech Dobrušského poháru. Velmi jsem obdivoval jeho posed v časovkách. Technika jej bavila, nastavení posedu jsme spolu dlouze probírali a zkoušeli.
V Dobrušském poháru se nesmazatelně zapsal svým výsledkem při časovce na Hlásku, kde deklasoval i výborného Zdénu Bartoše. Dodnes nechápu, když jsem viděl, jak jede do cíle velkou pilu v takovém kopci. V tu chvíli zbývalo Honzovi pár týdnů života…
Na poslední start se postavil v červenci 2002. Tehdy se jezdila královská etapa Dobrušského poháru na náročné trati přes Bílý Újezd, Dobré a Skuhrov nad Bělou. Kopce zde jsou neskutečně strmé. Hlavou mi pokaždé problesklo, že nad Dobrým nás nečeká nic dobrého. Závod měřil 140km a jelo se tuším šest okruhů. Honza spolu se Zdénou odjeli a kroužili osamoceni před ostatními. V posledním okruhu Zdéna Honzovi odjel a ten se pokusil ztrátu dojet v nebezpečném sjezdu. V zatáčce nad Skuhrovem vjel díky riskantní jízdě do levého pruhu, kde se střetl s protijedoucím autem…
Střetová rychlost byla příliš vysoká a ani přilba nepomohla. S vážným poraněním hlavy byl převezen do FN v Hradci Králové. Po několika dnech, 13. července vážnému poranění hlavy podlehl.
S Honzovým odchodem jsme přišli o kamaráda a výborného cyklistu. Jezdce, který uměl dřít a výborně rozuměl technické stránce kola. I když je to už deset let a v Dobrušském poháru nejezdí mnoho lidí, kteří jej znali, věřím, že Honzův odkaz žije dál. Díky jeho mamince, paní Lamichové, je úvodní časovka Dobrušského poháru memoriálem Jana Lamicha. Cyklisté si tak připomenou jeho památku, ale i odkaz, že riskování na neuzavřené závodní trati je hazard. Měli bychom myslet především na své životy, rodiny, děti, na naše rodiče a snažit se dojet do cíle bez zranění, neriskovat.
Dnes když usednu na silničku a uchopím řídítka, moje levá ruka svírá řadící a brzdovou páku od Honzy. Vždy si vzpomenu na kamaráda, jehož svíce života nebyla dlouhá…
…
Aleš
Asi nedokážu říkat, jaký byl, nebo nebyl, takhle oficiálně, pro “cyklistickou” veřejnost. Možná jen, že to byl kluk, co závodil na kole, s nadměrnou inteligencí a pílí, kterou dokázal využívat při tréninku, nikoho takového už jsem nepotkal.
Díky
Aleš
…
Jedno ti Tam nahoru Honzo, můžeme všichni slíbit, i pro tebe budeme šlapat dál.
Dovolte mi prosím nakonec ještě jednou takto veřejně upřímně poděkovat oběma klukům, bez nichž by tento článek zcela jistě nevznikl. O své vzpomínky na Honzu se s vámi podělili Martin Katera a Aleš Komberec, drobnou editaci textů a zveřejnění vzpomínky provedl Jiří Veselý.
