Když jsem se Oldovi omlouval z Běstvinského duatlonu, jako výmluvu jsem uváděl, že v Holicích je vždycky šance na placku, protože konkurence z let minulých nebyla nikdy až tak silná. To se však letos změnilo a to dost radikálně. Na start se postavila tentokrát celá řada silných týmů, z nichž některé neváhaly, vědomy si silné konkurence, posilovat o externisty z jinak konkurenčních celků.
Trasa Holické stovky je tradiční a vede s drobnými obměnami z Holic přes Horní Jelení, Choceň na Andrlův Chlum a zpět trochu jinudy. Letošní tým TriClubu se netajil svými ambicemi – Fanda a Honza už ví, jaké to je stát v Holicích na bedně, a osvědčení tahouni Martin s Jonášem, kteří tým doplnili, byli příslibem, že ani letos to nebude jinak.
Klíčové pro úspěch bylo zvolení správného tempa a to v tak silné konkurenci nesmělo být nijak nízké. Na druhou stranu teploty přesahující třicítku mohly výrazně ovlivnit výkon a zasáhnout zejména do druhé poloviny závodu. Takže jsme prostě valili, co to dalo, pravidelně střídali a modlili se, abychom to vydrželi. Otočka na Andrláku byla bez ztráty vteřin na občerstvení a vláček TriClubu se rozjel dolů směr Choceň. To už nebyl důvod šetřit síly a vidina studených nápojů v cíli nás k sobě táhla jako fatamorgana. Před Velkou Čermnou jsme sice vinou záškodníků, kteří si pohráli s jinak bezvadným značením, trochu zabloudili, ale pochyby o správné cestě rozptýlilo právě projíždějící pendolino rychnovského Stalaku se strojvedoucím Ondrou Ptáčkem na špici. Ti také zaslouženě zvítězili v bezkonkurenčním čase 2:44:03. Tým TriClubu vybojoval po velice kvalitním výkonu solidní umístění v top ten s průměrnou rychlostí přes 33 km/h a časem 3:05:30, když strojové tempo zejména ke konci určoval hlavně Martin. Poučení pro příště? Přidat cca 2-3 km/h, nebo si najít jinou výmluvu pro Oldu 
