Sportu zdar a horským kolův zvlášť, v neděli jsem se postavil na start druhého podniku DP2015 rychnovského Stalak Bike Cupu. Počasí tentokrát ukázalo cyklistice přívětivou tvář a umožnilo závodníkům zajet velmi rychlý závod. Při řazení na start jsem zaujmul opět zadní pozici, což se hned po startu ukázalo jako chyba. V první ostré zatáčce se utvořil špunt, který mě dost zdržel a v následujícím prudkém výjezdu jsem musel dokonce-díky chybě závodníka přede mnou-z kola a chvilku tlačit. Od této události však šlo vše hladce. Pomalu jsem dojížděl závodníky přede mnou až jsem se dostal do skupinky dvou jezdců, ve které jsem pokračoval celý závod. Možná byla moje chyba, že jsem nenašel odvahu poodjet ze skupinky a pronásledovat jezdce přede mnou. Fyzicky jsem se oproti pátečnímu závodu cítil velice dobře a ani jsem nedělal chyby v technice. Nicméně na to se historie ptát nebude. 
Trať byla dost náročná, prudké výjezdy, ostré zatáčky, sjezdy i technický singl nedávaly závodníkům mnoho šancí na odfrknutí, každý jel “za své”. V prudkých kopcích jsem se překvapivě cítil jako doma. Celý závod mě bavil, což byl můj problém posledních sezon, kdy mě závodění nebavilo a bral jsem je jako utrpení. Toto zjištění je pozitivní do dalších závodů, ale i do tréninku.
Stalak Bike Cup měl již tradičního vítěze. Stal se jím Michal Kaněra, který závod objel stylem start-cíl. Mně naštestí (?) nedal kolo, ikdyž to bylo o prsa čínské sprinterky, být cílová rovinka o 20m delší tak by se tak asi stalo. Musel jsem tedy pokračovat do pátého kola. Poslední kolo pro mě bylo trochu demotivující. Za mnou jezdící Jiří Dvořák už nepokračoval a já kroužil po trati osamocen bez nároků na dojetí závodníka přede mnou. Posbíral jsem zbytky, hlavně psychických sil a dojel do cíle na 23. pozici v čase 1:39:26.
V průběhu závodu jsem dostal informaci, že Pavel Řízek měl nehodu v prudkém sjezdu, po závodě jsem se dozvěděl, že má roztříštěnou klíční kost. :-/
Další smutnou zprávou je, že jsem byl svědkem nefér jednání ze strany jednoho závodníka v hezkém zeleném dresu Jaroměře. V jedné z šikan si tento ostřílený matador zkrátil cestu. Jel hned za mnou a asi čekal, že nade mnou získá malou výhodu, což se však nestalo… Nechci nikomu sahat do svědomí, ale opravdu máme zapotřebí předjet závodníka před námi za každou cenu? Jezdíme závody kolem hnoje, závodíme hlavně pro radost, pro to, že po závodě se všichni sejdeme “u piva” a sdělíme si své zážitky. Prosím, zamysleme se nad tím.
Tímto bych svůj report ukončil s přáním jednak brzkého uzdravení a návratu do pelotonu Pavlovi a dále také, že už nebudeme svědky unfair jednání někoho z nás…
Tomáš Dražan
