Čautě Tri Clubáci, dnes se konal lotošní první větší MTB maraton. Na start Ratibořického maratonu se postavilo na 500 borců, kteří se po startovním výstřelu vydali do malebných krajin úpicka. Před závodem jsem si dal poměrně vysoké cíle, a to dojet do 50.místa. Při příjezdu na parkoviště jsem tento smělý plán přehodnotil, a to být do stého místa. Samotný průběh závodu byl již standartní. Při řazení na start jsem zaujal nepříliš strategickou pozici v zadní části balíku. Po odstartování závodu tedy následoval zběsilý boj dostat se co možná nejvíc dopředu. Dlouho se tato strategie dařila bez větších problémů. Někteří závodníci neměli pro mé plány pochopení a oznamování z jaké strany je hodlám předjet úspěšně ignorovali. V prvním prudším kopci se však začalo oddělovat zrno od plev a já postupoval balíkem dopředu. Při dojetí do větší skupinky, ve které se pohyboval i Vašek Mervart jsem tempo zvolnil a čekal, jak se skupinka zachová. Naštestí pro nás se celkem spolupracovalo a předjíždělo o106… S přibývajícími kilometry v nohách se tato skupinky roztrhala, utrhli jsme i Vaška, který ovšem statečně bojoval a nakonec dojel chvíli po mně. V nové skupince, ve které jsem se pohyboval, však spolupráce opadala a každý jel v podstatě za své.
Samotná trať střídala asfaltové úseky, kořenové a kamenité pasáže. V jednom kořenitém výjezdu jsem však udělal v dobré víře chybu. V prudkém kopci jezdci přede mnou seklo a musel z kola a po vlastních vyběhnout kopec. Takže jezdci za ním ho ve výběhu museli následovat. Při nasedání na kolo jsem se celou situaci snažil co nejvýce urychlit, abych nezpomalil závodníky za mnou. To mělo za následek můj pád-v nulové rychlosti mi podjelo na mokrém kořenu přední kolo a já se poroučel k zemi. Bohužel tak nešťastně, že jsem si levým pedálem skřípnul lýtko k zemi. Od této příhody se mi lýtkem ozývala křeč, která naštestí nevypukla, ale značně omezovala pohyb na kole. Ve sjezdech jsem musel mít nohu neustále v horní poloze a nemohl si odpočinout. Na vývoj závodu však tato drobná nehoda neměla vliv, jen to bylo lehce nepříjemné. O dost hůř dopadl cyklista, kterého jsem potkal jak nese kolo doslova a do písmene vejpůl.
Při dojezdu do cíle jsem ještě stačil urvat pár jezdců za mnou, takže na obávaný spurt nedošlo.
V cíli jsem byl domění, že se úkol být do stovky zadařil. Výsledková tabule však jasně ukázala 117. cílovou pozici a čas 1:52 a nějaké drobné vteřinky.
Ratibořický maraton ovládli Michal Kaněra a Jakub Šilar, kteří projeli cílem ruku v ruce. Vítezem závodu byl vyhlášen Michal Kaněra.
Co se mého výkonu týká, nemůžu být nespokojen, ikdyž jsem nesplnil předstartovní ambice, které se později ukázaly jako zbytečně vysoké.
Tomáš Dražan
