Jako každý rok i letos nás čekal, tentokrát druhý květnový víkend, Author Šela Marathon v Lipníku nad Bečvou respektive na Helfštýně. Deštivé dny, kterými začal týden s Šelou se začal jevit v optimističtějších barvách, když celý čtvrtek a pátek svítilo takřka na celé Moravě sluníčko. Cesta i start probíhala stejně jako každý rok, takže už v pátek nabrala posádka Saymon a Roman Palguta plus moje kolo směr Lipník. Sestava byla ochuzena o Kodyho, který prodělal před měsícem těžkou angínu, mezitím odjel jen tři závody, jelikož je má však velké cíle nechtěl riskovat další komplikace při pátečním kempování. Já se pěkně vyspal v přechodném bydlišti a se společně s enklávou Luhačovského Zálesí dorazil až ráno. Na start jsme se společně postavili do druhé vlny a s v čase 9:10 se vydali vstříc novým zážitkům.
Druhá vlna je oproštěna od eliťáků a tak jsme si s Palgoušem a ostatními na asfaltovém úvodu zkoušeli jaké je to jet na čele. Po nájezdu do terénu se mi Roman začíná pomalu ztrácet z dohledu, nicméně tempo je stále celkem svižné. Přicházejí první singltreky a je poznat, že už před námi projelo cca 200 lidí. Cyklistika v naší společnosti zažila velký boom, což je přínosné pro aktivní životní styl sportovců i obchodníků, což však není přínosem je skutečnost, že spousta aktérů má dobré kolo a tím se stává „profíkem“. Takže když se asi na 15 km na singltreku přede mnou smekne holka po kořenu a já si dovolím zastavit a nepřejet ji, tak se hned dozvíme, že tady nemáme co dělat ať se nemotáme, že oni závodí. To mi nedá, pošlu je k šípku a naschvál trochu přibrzdím…já byl vždycky parchant. Až na Helfštýn se jede v pohodě, sem tam bláto, vypsanou prémii vyjedu do půlky a pak vesele vyběhnu … jsme lidi no ne. Přichází průjezd a objezd Helfštýna a už mizíme vstříc další části.
Od 20 do 45 kilometru se to dá popsat asi jako les, bláto, sračky, bláto, sračky, bláto, les. Když přijíždíme do Teplic začíná zvolna pršet, většina lidí to nehodnotí moc pozitivně, ale stejně už nevypadáme jako lidi, tak se aspoň trochu opláchneme. Ve sjezdu k Rybářům mě dojíždí další závodník sjezdař. Spěchá, křičí, tak ho v zatáčce pouštím, jelikož zřejmě jede na bednu. Poté dojede borce, co jede přede mnou a zvládne ho smést z trati. Potom co se oba posbírají a znovu spěchá, znovu mě předjede. Následně mu zazvoní mobil, zastaví a volá. No závodník…už sem ho nevyděl. Projíždíme občerstvovačku v Rybářích a mířím k tunelu ve Slavíči, kde se opět bohužel potkala krátká s dlouhou. V tu dobu už neprší, ale je celkem slušná průtrž K tunelu sjedu stylem zkušeného plochodrážníka a už si klestím cestu přes lidi z krátké. Jede se tradičně přímo přes pole až k dálnici. Stovky lidí, to co má být bahno už se ani jako bahno nazvat nedá, ale jde to. Kdybych byl dobrej, tak se mi to asi nestane, ale střet se zádní částí krátké je za trest. Nechápu, na co mají všichni batohy, bundy, různé pláštěnky a kdo ví co ještě. Stejně jsme všichni jak prasata. Stoupáme směrem na Uhřínov, přestává pršet, krátká trasa se opět odděluje. Na horizontu před Uhřínovem, kde to běžně celkem odsýpá, je všude bláto a spíš to nejede, než jede. Stoupání Peklem na Slavkov je za odměnu, rozbitá asfaltka, neprší a zase už svítí sluníčko. Naposled klesáme a už míříme přes Lipník k Helfštýnu. Na posledním podjezdu silnice vyberu po blátě nájezd pod tunel jako ostřílený profík, který ovšem nepočítá s kluzkou paletou a zapluje do vody. Částečně se tím omyju, nicméně za dalších 50 metrů se už zase válím v blátě, přece nepřijedu na hrad čistý. Jediná krize přichází na ve finále, ostatní finišují, já přežívám.
Roman už stojí na mytí kola a celkem ho pohled na mě baví. Cíl je normálka sem na kaši a kolo se nedá moc poznat. Pět minut tam sedím duchem nepřítomný, pak se seberu a jdu ze sebe dělat člověka. Saymon dokončuje chvíli po mě, takže z dobrušské výpravy finišujeme kompletně všichni tři. Asi to nebylo úplně jednoduché, dlouhou dokončilo 510 lidí z cca 700 startujících. Vyhrál Ivan Rybařík z Meridy v čase 3:56:54, který se živí výhradně stravou od Sunfoodu, takže se máme do budoucna na co těšit, až vynecháme klobásy, pivo a dáme se na makrobiotiku.
Jak vypadala moje devastace je možné vidět na přiložených fotkách. Fotky od Saymona v galerii.
. Celkově Kategorie Čas
Roman Palguta – Cyklo Tony 78. 29. 5:24:23
Miloš Židík – TriClub Dobruška 152. 38. 5:57:25
Jirka Slavík – TriClub Dobruška 274. 130. 7:02:34
Vyhlašujeme taktéž soutěž o identifikaci osoby nereagující po závodě ani na píchání klackem…ceny vymyslíme:)
